Čas můj, čas Tvůj?

Takhle jsem původně zamýšlela nazvat kolekci šperků, určenou pro  Czech Design Week 2019.

Čas byl spojnicí všeho. Čas promarněný, prožitý, čas vyměřený pro život i čas zemřít.  Čas člověka je jiný, než čas kamene. Místo, kde si toto nejlépe uvědomujeme, jsou například krasové jeskyně. Když jimi procházím, dochází mi ten paradox. Zcela bezvýznamná a nezachytitelná v čase, vyměřeném pro život kameni. Co se mu vlastně stane, když ho vezmu do ruky a něco z něj vyřežu? Tvrdím, že nad tou prací trávím týdny a pro něj je to blesková nezvratná změna. Nejsme schopni život kamene zachytit svými smysly, když ale trávíme těch pár chvil mezi krápníky v jeskyních, chtě nechtě si to uvědomit musíme. Procházíme tudy a vnímáme tu směs neuvěřitelné zranitelnosti (krápníku se stačí dotknout rukou a mastnota odkloní tok životadárné vody) a děsivé síly - křehká sklíčka, umístěná v prasklinách jako varování - pokud vypadnou nebo prasknou, znamená to, že jeskyně se dává do pohybu. Nádech a výdech života, který díky své prchavosti nedokážeme spatřit.

 

 

Letošní dovolenou jsem strávila právě v místě, kde je krápníkových jeskyní dostatek, v Jeseníkách. Hory jsou tu plné mramoru a zlata, mramor se válí i po cestách (zlato bohužel ne), takže jsem sesbírala pár kamenů, dala je dohromady se starými zásobami a bylo jasno.

 

 

Zpět k času. Nevím, jestli ty čtyři dny strávené na CZDW mohu označit za čas využitý, nebo promrhaný. Vzhledem ke špatné organizaci a přístupu k vystavujícím ho nemohu doporučit ostatním.  Ale navzdory tomu se mi od občasných návštěvníků dostalo užitečné zpětné vazby a poznala jsem tam pár opravdu zajímavých lidí, ať kolegů, nebo potenciálních zákazníků.  Takže snad ten čas nebyl promrhaný tak úplně...

Kolekci, jejíž větší část zde postupně nabídnu, charakterizují dvě věci - vyřezávaný mramor a hrubě zpracované stříbro. Poznámky ohledně péče o šperky najdete v eshopu u jednotlivých vystavených kusů.