Obskurnost, kde se vlastně vzala?  V hlavách všech, kdo převzali představy o tom, co krása je a není. Ve skutečnosti ale nic takového neexistuje. Je to stejný koncept jako ošklivost, vytváříme si ji ve svých představách. Tedy - v ideálním případě, kdy ještě jsme schopní vnímat své skutečné pocity ("jé, to je pěkný, co to je.... ČERV?... ne, fůůj!").  Jak elegantní se jeví rodina Adamsova a jak půvabné jsou postavičky Tima Burtona, přestože jim lezou červi z očí. Myslím, že hranice krásy a ošklivosti určuje spíš etika a soucit.  Z tohoto pohledu je pro mě Tim Burton úžasný, Peter Greenaway pichlavý a Damien Hirst pod bodem mrazu.

Tato skutečnost nám dává svobodu vnímat krásu červa, plísně, parazita, čerstvého novorozence.... každý si sem můžeme dosadit to své.  Během vernisáže padla na mojí adresu otázka, zda se šperkovým zpracováním pokouším dodat krásu "ošklivcům",  nebo jestli je vnímám jako krásné. Kéž by měl šperk tu moc, věděla bych o lepších adeptech pro zkrášlení, než jsou červi a plísně!  Ne, pro mě mají všechny životní formy svoji krásu a jako většina výtvarníků se ji snažím ukrást pro sebe a pro další, kteří vnímají stejně. A je jich potěšlivě dost, takže mám pro koho pracovat.

Je to absurdní reklama díky kategorii, do které jsem musela text zařadit.  Má to svůj důvod. Výstava mi  umožnila uvést svoji první kolekci glyptiky. Učím se ji už delší dobu a právě přišel čas zařadit ji do své práce po bok mých nejoblíbenějších technik jako je repoussé, dřevořezba, lept.  Kdo zná moji zálibu v práci se surovými kameny, bude se možná divit. Není čemu. Když delší dobu děláme stále totéž, přijde čas udělat opak. Je to osvěžující a pomůže to o kousek rozšířit tvůrčí prostor. V případě glyptiky je tu ještě jeden důvod - je velmi náročná a pracná. Lezením po haldě šutrů s kladívkem počínaje a samotným zpracováním konče. Navzdory trendům dělat šperky z čehokoliv a usnadňovat si práci kdekoliv to jde, věřím ruční práci a řemeslu. Nechci vosk a lití, chci se poprat se samotným kovem. Když chci objekt do šperku, vydrápu ho z kamene, kosti nebo dřeva.

Jak jsem naznačila, glyptiku vytvářím nejraději ze zdejších kamenů, které si sama najdu. Těch vhodných, nepopraskaných je ale pomálu, takže samozřejmě používám i surovinu kupovanou, pokud mě něčím zaujme.

Práce z výstavy jsou z většiny rozprodané.  Ty, co jsem si z galerie odvezla, najdete na Fleru. Kolekce z mikrosvěta se bude nadále rozrůstat, nečekejte ale žádnou závratnou rychlost, je to opravdu zdlouhavá práce.

Na závěr pár ukázek ze zmíněné "obskurní" kolekce.