Ráda bych vám představila kolekci, vytvořenou pro účely výstavy "Paměť svatého Floriána", která proběhla v Městském muzeu v Bechynii v roce 2010.

Ještě než začnete číst. Vynechte můj blog, pokud se zrovna necítíte moc dobře.  Mně samotné dalo toto téma hodně zabrat...

.....

 

V duchu kráčím spáleništěm. Co se to tu vlastně odehrálo? Nepamatuji... jen zlomky, dialogy a vzpomínky vlastní i cizí. Jak asi vypadá paměť sv. Floriána...

Myšlenku poskládat z těch trosek tady nějaký ucelený tvar jsem rychle opustila. Nejde to. Raději je nechám, ať mi křupou pod nohama.

 

 

 

 

Křupy křup... záblesk.... prý je to  neskutečně krásný výjev. Duhově pableskující zářící mrak.... jenomže kdo by o ten zážitek stál? Kolik svědectví jsem četla? Nepočítám. Rozumějte... díky svému manželovi jsem toho mohla prostudovat opravdu hodně. Vedl českou odnož jedné mezinárodní lékařské společnosti, která se snaží o osvětu... nicméně zde v Čechách zašla na úbytě. Jo pani, Hirošima je daleko...

 

 

 

 

Křup...  Tohle stavěl pan Letzel, obásan. Odněkud z Čech... je to opravdu pevná stavba, ustojí i zemětřesení... Jsme na ni pyšní...

 

 

 

 

Křupy... Dělej, Takeši. Bude osm, už jsme tam měli být....

 

 

 

 

Křup křupy.... prober se.... "mamííí, ti hasiči jsou hezký... můžu jim dát bonbón?" ... "Jasně, Eliško. Ale až slezou z toho parapetu."

 

 

 

 

Křup. ... Dívej, Aliso! Už zase tady rostou. Vždyť pořád říkám, že příroda se nedá....

 

 

 

 

Křupy... "A kdy se můžeme vrátit?" ... "Uvidíme, broučku. Zatím budeme bydlet jinde".

 

 

 

"Jo, holka, čemu se divíš. Hasiči nadělaj větší binec než samotnej požár"...

......

 

Nedivím se, jestli jste z těchto šperků lehce rozčarovaní. Vždyť kdo by si navlékl na prst Genbaku dome... ale důvodů, proč nosit určitý šperk máme víc, než jen pro parádu. Proč nosil prsten Prométheus?