2010 Sever II

01.10.2021

Sever II je kolekce, zaměřená výlučně na jantar, původem z naleziště na pobřeží Severního moře. Nebo, abych byla naprosto konkrétní, z místa, které se jmenuje St. Peter - Ording.

Zdejší jantar pochází z jehličnatých stromů, které rostly v místech severního pobřeží Baltského moře před cca 35 - 55 milióny let. Tudíž nejde o kámen v běžném slova smyslu, ale o tzv. organolit. V době ledové se odsud různými trasami dostal až do Německa, Dánska a dokonce i Holandska a Anglie.

Jantar je velmi oblíbený už od pravěku. Snadno se z něj vyřezává, používal se místo kadidla, je k dispozici v široké barevné škále. Od bílé (příměs vzduchu) přes zelenou (s chlorofylem), hnědou až k černé (příměs zeminy - černý jantar se nenachází na mořském pobřeží, ale v zemi, např. v Lipsku). Prý existují i raritní barevné varianty, například fialová - ale to je skutečně jen vzácnost pro sběratele.

Populární jsou jantary s inkluzemi. Inkluze bývají převážně organického původu - hmyz, části rostlin, "špína" - vše, co se na vytékající mízu nalepilo. Častým omylem je domnívat se, že obsahuje i části mořských organismů. Jantar vznikl v lesním prostředí a veškeré otisky mořských živočichů a korálů jsou mladšího data, z doby, kdy už ležel na mořském dně. Velmi vzácné bývají dutinky, obsahující sladkou vodu, časté naopak efektní praskliny a vzduchové dutiny.

Díky jeho popularitě se můžeme setkat i se spoustou imitací. Plast či lisovaný jantar, obojí lze od pravého rozeznat. Jak známo, jde o elektrostaticky zdatný "kámen". Každý, kdo se pokoušel před fotografováním přeleštit jantarový šperk, ví. Stačí přetřít suchým hadříkem a máte z něj roztomilého chlupáče. Dalším způsobem je zkouška ohněm. Nemusíte ho přímo strkat do plamene, stačí rozpálená jehla. Pravý jantar voní jako skutečná pryskyřice, případně hoří a vytváří černý škvarek. Nepravý se chová jako umělá hmota a páchne. Další zkoušku můžete provést ve vodě. V nasyceném solném roztoku obvykle jantar plave, plast jde ke dnu.

Tvrdším oříškem je tzv. lisovaný jantar. Je to jantarová drť pojená lisováním pod vysokým tlakem za tepla. Můžeme ho koupit i pod názvem "pravý jantar", nikdy jako "přírodní". K jeho odlišení nám může občas posloužit zdravý rozum a bystrý zrak - stačí navštívit obchody s jantarem v centru Prahy a dobře se dívat. Pokud se na nás z ohromného čistého vyleštěného kusu culí parádní exemplář štíra v postoji kulturisty, je to jasné. I efektně nebo podezřele pravidelně rozmístěné bublinky a lesklé prasklinky by nás měly donutit zeptat se raději prodejce, s čím máme tu čest. V přírodním jantaru totiž bývá s odpuštěním binec. Bohužel ostatní zkoušky, používané k odlišení přírodního jantaru od plastové imitace, zvládá lisovaný téměř za jedna.

Další náhradou jantaru, tentokrát ale přirozenou, je tzv. kopál. Jde také o starou pryskyřici, je tu ale výrazný věkový rozdíl - maximální stáří 10 000 let.

A protože je tolik populární zmiňovat i léčebné účinky kamenů, vězte, že ani jantar nestojí mimo. Už od dávných dob se používá k inhalacím, ve formě oleje či prášku. Pro nadšence, kteří to chtějí zkoušet, mám dvě zprávy. První je dobrá - neotrávíte se, jantar je neškodný a docela dobře voní. Druhá je spíš varováním. Ač je díky své barvě spojován se sluncem, nepokoušejte se ho na slunci "nabíjet". Mějte na paměti, že kdysi pradávno proudil vlásečnicemi prastarých rostlin a pak ležel po milióny let pod ledem, na mořském dně či v zemi. Je zvyklý na život ve tmě a chladu a prudké slunce nesnáší. Kousky, které najdete v této kolekci, jsou na vzduchu teprve od letošního léta. Prošly rukama sběračů ze St. Peter-Ording, strávily pár hodin v košíku v místním muzeu a odsud jsem si je v jejich původní, surové podobě odnesla. Jejich "zdejší" historie je tudíž velice krátká.

Pokud se vypravíte na sběr jantarů sami, pro nezkušené mám dvě rady, kterými mě (marně) vyzbrojil vloni pan Jöns, majitel muzea. Až přijdete na pláž, rozhlédněte se. Kde v prohlubních bahna či písku uvidíte hromádky uhlí, tam jděte hledat. Uhlí je díky své specifické hmotnosti společníkem jantaru a je ho víc, takže je vidět z dálky. Druhá rada zní - pozor na žlutý průhledný pazourek. Je to vtipálek, kterému se snadno sedne na lep. Na rozdíl od jantaru je ale na omak studený, je tvrdý, ostrý a těžší než jantar. Třetí rada je navíc a ode mne. Musíte být na místě dříve než místní. Chacha..

Pokud se rozhodnete k nákupu surového materiálu přímo od zdroje, počítejte s cenou 1 euro za gram. Je světově daná a poměrně stabilní. U extra kousků se musí počítat s navýšením (např. u 30 g kusu můžete zaplatit za gram až dvě eura).

Ještě bych měla zopakovat pár pravidel, týkajících se nošení a údržby jantaru. Šperk s jantarem si berte až poté, co dokončíte úpravy zevnějšku. Laky na vlasy, parfémy, horký vzduch fénu - tabu. Pokud se vám podaří nechtěně kámen poškodit, můžete se (v případě, že je závada malá, například lehký zákal na povrchu) pokusit ho přebrousit smirkovým papírem hrubosti cca 1200 a pak doleštit zubní pastou a kouskem kůže. Pokud ale má nějakou otevřenou dutinku či prasklinu, průšvih pronikne dovnitř a šperk je ztracený. Pozor na veškeré chemikálie, vysoké teploty, ultrazvuk. Počítejte s tím, že jantar je náchylný k oděru. Až vám časem nějaký z mých šperků "zajde", raději nedělejte pokusy a pošlete mi ho k údržbě. Ráda to pro vás i pro kámen udělám.

Co říci ke kolekci samotné?

Jantar je "kámen", který vypráví o chvílích, kdy začala ze stromu vytékat míza a nabalovat na sebe vše, co se jí nachomýtlo do cesty. Sem tam zápas o život, otisk kůry nebo naopak čistota a klid. Díky tomu bývá velmi efektní a protože se nachází ve velkých kusech a slušném množství, máme hodně příležitostí setkat se s neskutečným jantarovým kýčem. Není snadné jantar nosit, vyžaduje minimalismus a silnou osobnost. Jinak se nevyhnete asociacím s bývalou Čajkou.

Celkový vzhled šperků podřizuji kameni. Jednoduché závěsy, řetězy, vše jsem vymyslela tak, abych podtrhla vzhled kamene a kromě organické formy a použité povrchové úpravy (lept a částečná patina pro zvýraznění textury) na nich nenajdete nic navíc. na většině kusů se snažím zachovat alespoň kousek původní zvětralé krusty. Asociace s mořem - pokud ano, tak s mořem blátivým, s odlivem, kostmi mořských ptáků a odhaleného dna, které se pod povrchem hemží živočichy, čekajícími na návrat vody. Pěna a specifický zápach, potvrzující teorie o moři jakožto prapůvodci života...